O rorýsech a holubech, zastavení druhé

Come on! Come on! Come on! Come on! Now touch me, baby. Can´t you see, that I am not afraid? What was that promise that you made? Will you still love me, if I came?

Konečně zas s Jarkem! Pádíme to na Macochu a testujem repráky, keré Jarouš k.r. nově domontoval. Libozvučný pank se vlní i ven, kde je skoro parádní počasí. Rychle přebalit plenky, ňáky žraso a po vlčích stopách k lanovkovi….Rorejsy jdou skoro vidět a mi jsme za chvíli skoro ready k přelezu. Vlkodav chytl ňákou dětskou náladu a věnuje se bylinkám, a až ho omrzí, začne kefrat ňáky senilní řeči. Prej o lezení. Jen občas pokouknu po Adamovi, on pokrčí rameny a dál povzbuzuji Jarka, k.r., aby už vzal borhák k postupu a nesnažil se Skoronáskok lézt AF, dyž čas je tak drahý a navíc za chvíli maj prej přijít „ti dva“, tak abychom je nemuseli potkat...

apus apus

Skála je krásně vlhká, jak ta mladá děvka, což některým nevadí, pač sou zvyklí. Nejsu ale zvyklý na vulgární projev starého senili a rači mizím k drahé polovičce na štand v Puse. Bardzo fajné, ladné, vzdušné kroky, až se i na zádech orosím. Jen vždy, dyž slyším blbé kecy zdola, hodím kamenem. Bez viny sice nejsu, ale někdo musel začít! Dál už běžím já, teda aspoň v tom želvím slova smyslu. Pouští volně a dyby skála nebyla tak nadržená, pustila by až k hraně střechy…Nezbývá, než přemýšlet a trochu se bát, hniloby drží a stoppery kupodivu též. A tam de se dá něco vzít, tak je to posrané od těch uřvanejch rorejsů. (Všimněte si jak nám milý ptáčci připomínaj ty městské holuby). Zatím lalá a tak občas prohodím slovo i s podstěnoustojícím Márou, kerý tuto onanii zvládl již pár dnů před náma. Pak mi ale došlo. Luxusní madlo, keré používal Mára posílám jemu dolů na památku a marně se snažím zhypnotizovat a přiblížit spárku do keré bych snad něco dal. No čarovat neumím, to bych asi musel začit hulit, a tak posílám do poslední třetiny Jarouše, k.r., kerý očividně rád rozhýbe své ztuhlé údy…

columba livia

Za chvíli je tam a čaruje, jó, to sou ti džankeři, cosi mele do vzduchu, ale já furt slyším jen keyc starého ješity, taže mu moc pozornosti nevěnuji. Zabývám se čistě praktickými věcmi, zkoumám prázdnou flašku od posilňovacího nápoje s parádně řešeným uzávěrem s dodanou repkou, škoda že prázdnou. Kouknu dolů a Adam klepe o ruku, že je jako čas. Jen pokyvuju hlavou a přitakávám, že čas je jako dobrý... Jo a Jarouš, ta k.r.? Řve že de, ale netuším esli hore, nebo dole, taže povolím lana a čekám, aspoň to bude do měkýho…Jo tak hore, a zas, a pak dvacet minut ticho, už mě i flacha omrzela, poslední lanovka odjela a „ti dva“ se blíží, nebo tři?...sere pes….Tak Jarouš, k.r., že prej štand a ja valím seč mi síly a rozpětí stačí. Ještě pošlu sviňu na zem a pak pln soustředění, řeším přecvakávání jakožtu v tu chvíli nejposvátnější činnost pln ohně a odhodlání. Štand je na cajk, nad náma ještě kousek skály, sice položené, ale skoro zadarmo…V odlezech nad sebou bych dnes dle Aštaršerana dosáhl osvícení a následné nirvány a já přeci jen rači to lezení. Taže nechávám na příště a hlavně pro původní drogu, jež tamtudy prostoupila. To už ale přišli „ti tři“ a po rozřešení gordického scucku pálíme lany na ostřílenou zem….Co dodat ? Jarouš, k.r. je džanker a takové chobotiny mu sednou…A Jiří, jo to je borec, nechal nám na konec jako správný umělec i v cestě překvapení trochec…. No nic sme dole, hore chčije a ze svině kupodivu též, asi se celá z toho pádu rozbrečela, nebo né? Jo, tak nakonec to byla kola, to je poznat, že ty amícký šméčka stejně nic nevydrží, ale což, sere pes….Zpět valíme cárou i s Márou a při Doorsech, naší hákovací hymně valíme hmlou vštříc městu plného nových nadějí a šťastných zítřků…

nu což sere i pes a jiné zvěř též...

A jak to viděl Mára před pár dny??? Lidé bděte a čtětě: Jako nástupovou cestu do Holubího domu jsme zvolili Hýskovi Rorejsi 8+/9-. Z druhého štandu Hýskáčů v malé jeskyňce se odpojuje první délka Holubího domu. Při čistě technickém lezení mohou být problémem poměrně dlouhé přešahy. Volně bych to oklasifikoval nejspíš někde mezi 6 a 7 a napříště už bych do toho nejpíš nešel s dvacetikilovým závažím u pasu, především závěrečný odlez od skoby do štandu, cca nějakých 6 metrů není příjemnou záležitostí i když ne nějak výrazně nebezpečnou. Kvůli tahu lana je poměrně výhodné štandovat ve slaňáku cesty Dej pusu dědečkovi. Odtud volně přes, "Holubí dům", k jeskyni a velmi špatným nýtům (pozn. už je to vyměněné za solidní štand, ale lepší je rovnou pokračovat traverzem, než uhýbat do jeskyně). Tady bych řekl že je těžký technický krok možná jeden z klíčových. Hodí se prusík na provázání nýtu. Odtud opět "polovolne" přes vajíčko. Ve vajíčku to chce všecko důkladně prodloužit nejméně 120cm smycema. Dál následuje opět série řekl bych opravdu těžkých nátahů po 3 skobách, možná klíč č. 2. V těchto místech by mělo být podle pruvodce misto styku Holubího domu a nýtovačky Noví Rorejsi a štand. Ve skutečnosti se tyto dvě cesty stýkají až o několik metrů výš a misto na štand jsem nenašel :-)) (pozn. štand je asi na úrovni posledního štandu Klasiky - nýt se skobou, provázán smycí). Po spojení těchto dvou cest následuje ještě pár skob a nýtků a potom volný odlez tak za 4 do posledního nýtu, očividne už něco zažil. Odtud opět těžký nátah do "spoďákové" skoby pak ješte jedna skoba a výlez travkama ke stromu. Očekavali jsme více rozbitou skálu, ve skutečnosti je v pohodě. Co se týče nebezpečnosi cesty, nehrozí podle mě žadné objektivní nebezpečí, vždy po pár špatných věcech přijde tutová. Obtížemi mohou být: tah lana (pozn. možná se spíš hodí dvě) a dlouhé nátahy. Jinak cesta je parádní, neni ani tak strašidelná jak by se možná mohlo zdát. má kolem 90 metrů a Já se Švihym jsme ji lezli 7 hodin při poměru volného lezení a hákování 50 na 50. Čas se dá samozřejmě redukovat tím že polezete víc volně, ale to si musíte holt počkat na spravnou vlhkost, tedy ne 100%-ní, a trošku potrenovat morál. Co se týče vybavení stačil nám prusík na provázání nýtu, čoky, smyčky, žebříčky a hromada expresek.

Zinscenoval a vyčutal bléé wotrapa jasu z yesu….brou