Direcióne aus! skrz šedavě modrou stěnavu. Jen bílým prachem pocukrované výstupky a výš i zdusaná hlína. Slunce vytlačuje krůpěje potu a ty pak stékají po zaprášené tváři. Cesta je jak bič, je zlá, jen zašlé rezavé nýtky, vzpomínky časů dávno minulých, ji prostupují. Tou cestou dál jsme s Jenem šli. Však jen z očí chtíč plál, no sval již svou sílu postrádal... Kde jsou ty bílá oblaka, ty děsná oblaka, jež nakonec i slunce zastíní? Nezbude jiná a snad již příště kupředu půjdem, kupředu půjdem tou karavanou mraků. Hlavu před sluncem schovanou pod stetsnem děravým a pak jen kousek popojdem, ale jen chvíli, do soumraku, až tam, kde svítí borhák, borhák bělavý...