El Rutiko

To ještě ani není konec týdne a mě připadne jakoby se ten věčný kolotoč ani nedal zastavit. Je to na snadě - chlast nebo lezení??

modelky neměli ani chvilku pokoje (všechna fota Leošák)

Marně sem se na Šlehu snažil Šviháka seznámit s co nejvíc slečnama. Nevím, asi „horolezec“ už není v našem okruhu spolužáků, to co bývalo...(Máro, nevíš o tom něco?). Spousta z nich se jen skepticky podívala, ale jakmile se přešlo na jiné téma, vše bylo naštěstí v pohodě, aspoň na jednu stranu. Na druhou, záminka se slečnama nezabrala a tak sem nakonec jel do Sloupu sám. Přivítal mě sice ostřejší vítr a padající vločky, ale v teple Starých skal to bylo jak v jiném světě. Adámkovy bouldry, co jiného mi vlastně zbývalo, sou hodně přísné a tak sem skotačil z jednoho ke druhému a byl sem rád, že už v tamtom udělám krok a v tom dalším aspoň odlepím prdel z valounků...Nakonec aj jeden padl, ale až večer sem zjistil, že je to jen půlka problému, taže zase nic. Ale dyby ste měli chuť, tak doporučuji Překvapení SD....

squadra azura

Večer další večírek, tenkokrát dlouho očekávaná ožíračka v podkroví Skleněnky. Měl sem tu čest se zúčastnit a rozhodně sem nelitoval. Byl sem dost pobaven hokejistou s bříškem, jak poskakuje po lištách v divokých hvozdech Rudice, ale i Leontýnou, která svou sílu utápěla v démonovi Alkoholovi. Konečně sem poznal všechny děvčata žlebový (nebo Pokovy?) a mohl nezávazně s některými z nich konzervovat (jaká to čest!). Navíc žádná se nezdráhala počmárat svou stranu měsíce svým avtogramem (taky dík!)....Kolouše se opět snažilo o kérku, ale obsah alkoholu v krvy, byl u mě pouze přímo úměrný nedostatku peněz v peněžence, a tak na zkrášlení vnitřní strany stehen nedošlo. Na druhou stranu se tento nešvar rozmohl na tolik, že na muži mnoha jmen zůstalo pouze málo míst volných a to si dávám za důvod pouze nedostatku odhodlání u mnohých okouzlených žen, nebo jeho vnitřního soucitu se skalama, které už jen málo z nich zachoval stařík, s vrtačkou proklatě nízko u pasu, panenskými. Sečteno podtrženo, menší škody v řádu tisíců, zato jistě komerční úspěch akce (údajně již zítra bude kalendář představen v Colorádu, kam byla zaslána asi polovina nákladu – o tom ale ví víc Pok, pokud si to pamatuje) a spokojenost v mnoha dětských srdcích....

pohled do nikam

Na další den sem opět nikoho nesehnal, a tak byl mou záchranou jeden z postarších přihlížejících, jež se na večírku téměř porval (ach ta agrese..). Za toto odhodlání, strávit v jeho společnosti pár hodin, bych měl sice dostat aspoň tři hnusáky, ale to by mi mí rádobykamarádi jistě neuznali! A tak zatímco se Švíhák musel bát v Salvéčku, já si opět užíval skály skoro teplé, i když Staré. Dodávám, že to až na zmrzlé prsty na začátku a plácání po tupých hranách v Ponorných vodách nebylo vůbec špatné a ruce tak k mé spokojenosti před třetí odpolední vypověděly službu.

miláček ženských srdcí v pozici na punk

Velice zábavné (nebo poučné?) bylo vidět starce plácat se v bouldru Sofie a SD startu Runwaye. Asi hold bude muset na stará kolena začít bouldrovat a naučit se lámat kolena v nízkých sitdaunech.... Návrat do slunného Jesu byl autem spíš za odměnu a teď už jen očakávám příchod velkého Pělikáněte a společně se pak těšit na několik, veřím tomu, strašlivých večírků, nejen v Nádrahu, ale i v místním CHKO ochranářům navzdory! Lezbě po sklenicích a posilováni s lahváči čest! A místním amatérům přeji v Brně prochcaný víkend a studený vítr v zádech, na Rorejsech samozřejmě též!!!