Jaro v lednu

Teplý vánek po poli zas pohrává si čile, a z těla Kmeta - jaký div! skály jsou již bílé.

To jako měla být zas jednou sešna a tudíž se dalo předpokládat, že se počás sesype do něčeho, co nebude ani ryba, ani rak… Nakonec tak za deště končíme s Dálou v Ondřejovicích s cílem pokusit se o poslední projekt v dachu. Nož střecha je zateklá a tak zevlíme jen v lehčích cestách a sílíme prsty v těch hnidách…. Zpestřením je večerní návštěva Rumáku, kde sem už aspoň půl roku nebyl. Vojtin vychytal parádní místo na zewl, a tak zatím co se snažím prolézt spleť komínů a vůbec celého ementálu v závěru jeskyně a Dála bojuje za sifonem v stísněných plazivech, borec nám navaří polévky dle chuti jak od maminky a jako dezert těstoviny s jakous omáčkou, což vše příde samozřejmě nenasytným žaludkům objevitelů vhod. Po práci ještě menší meditace na promáčených sintrech, nož za zvuku Jimiho Hendrixe. Z minulosti se vyvalí smršť vzpomínek, jak vše vlastně probíhalo, než sme se dostali až sem. Měla to být tehdy vlastně poslední akce, kdy sem ukecal borce, abychom ještě aspoň jednou navštívili tu suťovou hrůzu v začátcích jeskyně a metodou kdo s koho se porvali se sutí. Závěrečný hec o to kdo podleze levitující šutr, a kdo proleze poslední průlizku, nakonec vyhrál v prvním případě Vojtin a v druhém já, za což mi bylo odměnou možnost vstoupit v Rumák jako první a vychutnant si nepopsatelné pocity ….To už ale hraje psychadelický Bílý králíček, čimž mě Dála a jeho repertoár úplně dostává a nařadu přichází povinost vrátit se na povrch…

v Rumáku

Další den se marně snažím zakousnout do Svišťova bouldru na Větrné hůrce, je asi příliš teplo, nebo spíš su strašně slabý a tak až v pondělí decimuji své tělo s Pjótrem a Plantem na Kotelně…. Úterým je nám již Štěstěna víc nakloněná a tak můžem se Stračesem dolaďovat v Karsu Provokaci. Parádní fligna s nohou řeší opravdu delikátně závěrečný bouldr, nož většinou provlhlé chyty brání v přelezu prvotní plotny a převisku a ostré pokusy se opět odkládají na neurčito….

Večerní cestou na Holštýn, mě Pok přesvědčuje o naprostých a nezpochybnitelných výhododách, jak shoppingu (nový sport, na kerý se dal), tak i jeho nové vymazlené lednice značky Elektrolux, za kerou, považte, vyplácl toliko peněz, že by vše pokrylo tři delší (!!!) výlety do Španěl!!!

Pokův nový lahváčochladič

V putyce se ani nenasvačíme a dochází Janzen, keréhož sme přišli vyzpovídat. Uznávám, že je to jeden z hovorů, keré aspoň mě hodně baví a dovídáme se spoustu zajímavého. Na samotný přepis rozhovoru se můžete těšit u Poka na blogu. Já jen jako upoutávku přidám pár storek a ideí, keré by se již do připravovaného Pok-přepisu nevlezly:

Téměř každý už lez Brazílii, nož jak tomu bylo, že sme se ji dočkali? To tam stával mohutný strom a čekalo se na jeho pokácení. Spousta lezbců měla na směr zálusk, ale první vše vychytal Zdenál a ostatním tak vypálil rybník. Samotný název, by pak byl logickým pokračováním Indie, Argentíny a Číny, nož skrývalo se zatím ještě cosi víc. Kámoš od Pavla Brycha, což byl častý Janzenův společník (jako Pavel), emigroval do Rakous a pak prý dál do Brazílie, tedy cesta borcovi na počest. Nož během dvou týdnů se zjistilo, že to byl jen informační šum, a že borec nakonec skončil sice v Améru, ale ve Státech, sic v San Diegu. To už se na stejnojmenném směru pracovalo V Buči, a tak opět pocta emigrantovi a další ladná linka na světě.

zombie Janzen ve své Brazílii

Zajímavá byla i storka s hákuvkou Technics na Lidomorně…. To se dělal před jeskyní velký fajr a ňáký žúr a borci po kládě vylezli výš než do půlky dnešní Barikády a uhlem tam napsali: Čumpelíku čum!... Jindra se nechal vyhecovat a různými technickými flignami (A3, natož v Krase, se nedávalo jen tak) cestu dolez a o něco výš uhlem dopsal: Čumím!... Dodnes férová hákuvka na sportovní Lidomorně a pro někeré dobrá výzva…

Poslední věcí, kerá mě oslovila, pač ji velice podobně vnímám, je to, že není cesta, jako cesta. Leze-li člověk linku, kerá má logiku a je většinou navíc udělána zdola, tak aby evokovala i náladů prvovýstupců, lze velice často zkonstatovat, žeš má jakous svou duši. Naproti tomu, především v poslední době a často nalajnováno shora, vznikla řada cest, keré nic neříkají a sou řekněme i zbytečné, pač nereflektují ni postup prvních průstupců, ni často nerespektují přírodní tahy ony logické túry a sou spíš jak ňáka prázdná sklenice, nikoho, ni srdce nenapojí, ni sportovní ambice nenaplní ….

Nož, to tak vše z posledních dnů! Tak hurá do skal!!!!