středa 10. března 2010

Fištróni na skalách

Modrá obloha, na sonci pomalu pětatřicet, co víc si v úterý odpo přát. Se starým šizuňkem se potkávám na Bajerovi. Skála je chladná a tak slibuje aspoň dobré tření. Chyba lávky! Pokoušíme Dumpíkovic Hranku, ale ne a ne se odlepit z oblin kolem prvního, Čajík dáva v šanc svou piskařskou čest, ale není mu to nic platné, a já? Su rád že vůbec trefím matku…Na sjem plus dobrý vtip, ale možná si jen někdo spletl čísla…Pokračujem k Podzimní, mému věčnému projektu, zvládám už o krok víc než za poslední dva roky, ale třetí krok je zas nad mé síly. Šizuňk to jen suše přechčije svou silou…. No nic aspoň hodit atempt v Slavnostech, keré sou nehorázně okartáčované.
S drátěným kartáčem si vytřete prdel, ale neberte jej na vápno!
Vše vcelku vymýšlíme, ale doskok do madla je v té kose unreal. Tak to začíná vypadat na pořádné fiasko. Tedy přesun buď k Jelenovi, nebo výš na Poslední. Ukecávám borca pulkem kohlu a už vzlínáme vzhůru. Dobrá volba! Slunko, žádná kosa a kvaky, co víc si dva fištróni můžou přát!
Vzpomínka... - dárek pro děvčata nucené lézt v údolí Říčky.
Zatímco já pokoukávám po Poslední, Mr. Té už koumá jak by šla lízt plotna vlevo. A vskutku, ne že by jen šla, ale sám nemám nic proti tomu a pomáhám s vystižením prstokladu. Lezení pjekně bosky, bez mága, a abychom nepohoršovali okolní hmyz, tak rači né uplně nazí. Nakonec ještě zjištění, že máme skoro stejné treny a nezávislí pozorovatel by si mohl myslet že sme dvě buzny….No ale k věci, cesta ladná, neoklouzaná, z lehčích a vůbec jedna z nej na Bajerce, gdo nezkusil, nepochopí! Cestu věnujeme Františku Wolfovi.
Přestaňe slintat na monitor a taky si ji holky běžte vylézt.
A že nevíte gdo to je? Tedy: František se narodil v Olmȕtzu nějaký ten pátek zpátky, vystudoval klasicky univerzitu a začal se věnovat své oblíbené trigonometrii. Na základě jeho výpočtů a měření in situ byla poprvé změřena hloubka Macochy s přesností na +/- 2cm. Při sestupu na dno dokonce použil dřevěného klínu, kerý je dodnes patrný v pravé části hlavní stěny vedle malé jeskyňky. (Proč neslaňoval o stromy, není jasné.) Dále zaměřil v okolí několik významných kót a to nejen od Adriatiku, ale i od Baltu. Měl tři syny: Herberta, Vladimíra a Kryšpína. Nejstarší šel v otcových šlépějích, prostředního strhl alkohol a hazardní hry (prý vymyslel dekadentní hru čertovy růžky, na které promrhal mnoho peněz svého otce) a nejmladší umřel v 13 letech po té co ho Vladimír prodal jako fackovacího panáka svým kumpánům. Toliko k historii….
Výlezový bouldřík pošimrá morálek.
Po této zhovadilosti ve Vzpomínce sme ještě zabejčili v oné Poslední, kde ten starý práskač z vůle boží vymyslel parádni fintu, kerá dělá cestu opravdu lezitelnou. Po zkušenosti z rpéčka, tak přichází na řadu sóličko, kde Čaj opět, aby mě vystrašil padá z posledního kroku. To se ale holobrádkovi nepovedlo a s naprostým stračenovským přehledem vybíhám jak ta laň nahoru do lesíka. Čaj pak neváhá a smlaskne nejen Poslední, ale i vedlejší Stěnku, kde mu do lesíka pomůže francouzský styl přes řeťaz…Taže paráda, z načatého fiaska parádni záležitost, kerá končí až někdy mým odchodem z čajovny v podkroví jednoho z baráků v Mariánském údolí…..
Asu s Otcem a Matkou.
Další den Sloup, navíc i s Jarkem, takže pohoda zaručena. Plácání na Matce, kerá svým chladným postojem k naším končetinám, nám několikrát dá pokouřit. My se však nebojíme a nakonec i přes zmrzlé konečky pracek všici vybíháme ňákej Madrid po Janzenových prstýncích, no prostě na klid (já až pak na histeráka v madlech, pač sem nevěděl, esli je držím, nebo už nemám prsty…hold asi su slabší šálek čaje…)ča!
Madrid vede v levé části fotky- skvělá, technická cesta.

11 komentářů:

  1. dík čaju za dodání fot!
    asu

    OdpovědětVymazat
  2. Jarek je vyfotený v Severní stěne, že? (Parádna cesta ...aj za predpokladu, že sa mýlim.)

    btw, a čo si myslíš, Asu, ako čistili chalani tie cestey Nad propadáním? Zubnou kefkou?

    OdpovědětVymazat
  3. V Dekadentní není ani škrábanec. Ale chápu, že je to tím, že tam nebyly mechy, ale jen suché lišaje...jinak se dá koupit také jemný drátěný kartáč, který nedělá takovou paseku.čaj

    OdpovědětVymazat
  4. souhlas s čajem, taky sem už něco čistil a myslím, že je lepší používat nenásilnou formu, než doslova drátem do oka, až tam budeš, tak poznáš sám a pochopíš, je to hodně bijící do očí!
    asu

    OdpovědětVymazat
  5. U ciest Nad Propadáním som hovoril o platni, keďže žiadne iné som tam zatiaľ neliezol.

    btw, pamätáš si ešte, Asu, ako vyzerali Líšenské slavnosti predtým?

    OdpovědětVymazat
  6. michale, je rozdíl esli odstraníš mech a navíc ještě rozdíl, když odstraníš i kus skály...tím kartáčem co to bylo očištěno, byla rozjebaná i skála!....nemám nic proti čištění, ale tak, aby se neupravoval povrch skály! šak uvidíš sám, až dojedeš...asu

    OdpovědětVymazat
  7. Asu, viem veľmi dobre ako to vyzerá, pretože som to čistil ja. Rovnako veľmi dobre viem, ako to vyzeralo predtým a ani vtedy, ani teraz nemám pocit, že som nejakým vážnejším spôsobom upravil tvar chytov. Ako som už písal v predošlom príspevku - keby si si presne pamätal ako to tam vyzeralo predtým (hlavne nástupová platňa, ale aj dolez), možno by si s tým tiež nemal problém.
    Musím ale priznať, že môj "zásah" je dosť viditeľný. Dôvodom však je hlavne to, že som očistil výhradne (potenciálne) chyty, takže zvyšok skaly vyzerá rovnako, ako vyzerali predtým tie chyty/stupy... Rovnako priznávam, že kefa, ktorú som použil, nebola práve najmäkkšia, bol som však v situácii, kedy som nemal veľmi čas behať po obchodoch a riešiť kefu, tak som vzal to, čo som mal doma.
    A skús porozmýšľať a predstaviť si, ako tá cesta bude vyzerať o pár rokov, za predpokladu, že bude jej popularita rovnaká, ako bola doteraz - ja si myslím, že sa to vráti do pôvodného stavu (tzn. obrastie to vegetácia).
    btw, nemáš za čo, rado sa stalo...

    OdpovědětVymazat
  8. uznávám, že cesta je lezitelnější, plotnu sme s čajem oba vylezli hned, což předtím moc nešlo....taky uznávám, že časem to trochu zajde a zšedne, přesto příště rozvaž použití te kefky, předejdeš tím zbytečným dikuzím a vůbec všemu ostatnímu co se s tím pojí....teď to bohužel jen září do dálky (a přitahuje oči a tím evokuje otázky!) a myslím, že prioritní by neměla být lezitelnost cesty, ale rozvaha při balancování na tenké hranici mezi působením lezce a skálou samotnou! at se daří!
    asu

    OdpovědětVymazat
  9. Ako som už písal - uznávam, že to bije do očí, a preto pri budúcich aktivitách podobného razenia zvolím iný postup. Chybami sa človek učí. Každopádne, ešte raz zopakujem, že z lezeckého pohľadu som tým chytom nijako neublížil, pretože sú presne také, aké boli predtým, až na tu vrstvu machu & slizu, čo ich pokrývala...
    btw, recept na tú platňu by ma vcelku zaujímal (chyty/stupy mám ešte vcelku v pamäti, tak to môžeš kľudne opísať krok za krokom :p), lebo 1) kvôli vlhku, 2) kvôli stromu za chrbtom som tam bol vcelku márny...

    OdpovědětVymazat
  10. nastoupáš co nejvýš do posledních dobrých nohou, taže bh máš asi u pasu, podrtíš ty mrdky keré ti přídou vhodné a já se zvedal nohou přes tu první mikrolištu vpravo, čaj dal nohu ještě výš, protlačíš a držíš ty jamky na konci plotny....myslím, že je to hlavně o nohách a za jeden krok! nahoře nám víc dělal problém ten skok do madla, ale byla opravdu strašná kosa!!ča!
    asu

    OdpovědětVymazat
  11. Už som sa dnes o tom bavil aj s čajom - dík za info.
    Do madla som síce šiel dynamicky, ale skok to nebol. A rozmýšľal som aj nad variantom na statiku, ale to by chcelo lepšie vymyslieť nohy a na to som vtedy veľmi nemal čas...

    OdpovědětVymazat