Štěnice

Nelekejte se, nebude řeč ani o nepříjemném hmyzu ani o odposlouchávání, ale samozřejmě o hustém a koncentrovaném lezení, jak jinak...

Čtvrteční zajímavé návrhy na seriózní podniky ve skalách jsem zavrhl a šel se představit rodičům své cérečky. Po povinném obědě ale hurá hned mazdičkou na Vysočinu a na Rozštípenou skálu, bo sem tu nikdy nebyl a to bych se jako moravák musel stydět. Rozštípka je totiž povinná písemka, kdybyste náhodou nevěděli.

Nějaká šestka a člověk bojuje jak rekreační lezec ve "Výlovu".

Ty vole pětky šestky, že jsem musel dřít jak otodoxní krasař (čti klajdák !o) ) zaseklý v širočině abych nedošel úhoně a neztrapnil se před betonovým chlupatým slonem, co mne celou dobu šmíroval z protější louky. Ty šestky, sedmičky dost pekelné...klasa se sice nevyrovná pověstné Jesenické či Štramberské ( co Dallas, zkuste si Verdonek a padnete teprve na prdel) ale je přísná. Cesta "Smutné vzpomínky" za 8 taky celkem prověří základní lezecké vzdělání.

Inu Rozštípka prověří, prověří...

Večer jsme se přesunuli do nedalekého žulového lomu "Štěnice", který byl zatr sakr celý zatopený po jarních deštích a založili si bivouak. Ráno celý natěšený běžím pod stěny, protože bilance z průvodce lákala mne převelice. 24cest= 3projekty, jedna devítka, tři osmičky atd. to se člověk natěší hned.

Štěnice.

Když jsem se jak partyzán proplížil zrádnými kalužemi obut pouze do lakýrek kočkolapek a stanul jsem pod stěnou dojmy byly smíšené: Starý, zarostlý lom s mnoha pěknými tabořišti vybízí k pěknému žůru s partou kamarádů. Co se týče lezení pak vám pravím:

Vlevo stěna tesanice, vpravo holá plotna.

Vlevo je kolmá stěn abez chytů, kde jsou avizované nejtěžší cesty. Bohužel byla hladká a vlhká jak Pjótrova zadnička po celodenním ježdění na bobech. Cesty jsou zde tesané :( No dobře, nic by tu jinak nevzniklo a je to lom. Ale! ten styl cest je hodně smutný, pravá, levá, pravá levá...vše dvouprstové dirky + pár lišt - to je opravdu hodně chabá ukázka sochařské fantazie od autorů. Sic jsem cesty nelezl a mohu se mýlit, ale i tak to na Řád zlatého majzlíku nevypadá.

Vlevo holá plotna, vpravo stěna vrtákovica.

Na tuto stěnu zprava navazuje položená hladká plotna a v ní 7, 8kové cesty, vypadající moc pěkně a delikátně. Dále ubíhá kompaktní ale odtěžená schodovitá stěna, kde když si odmyslíte, že polezete po vrtných dírách, proč nezdivočit.

Je to lom, ale vypadá to pěkně, ne?

Takže v souhrnu si myslím, že v kombinaci třeba právě s Rozštípkou to může být pěkný tip na strávený lezecký víkend. Je zde větší klid a soukromí než na louce u Mamuta u RS , kde vedou dvě turistické značky a je zde i přes vymazlené ohniště kupa čuristů.

Vysočina je kouzelná.

Otázka pro Vlka: Nejde mi do hlavy jak můžou být uvedeny v průvodci cesty, které jsou pouze přelezené stylem TR a né hodnotným stylem a přesto mají název a autora? Je to teda stále volná línie, když zde není ani bórek? Nějak mi to nedává smysl...dík za odpověď.

Opuštěný žulový lom na vrcholu kopce Štenice (na mapách také Štejnice nebo Štěnice) v bývalém
vojenském pásmu. Název vznikl pravděpodobně zkomolením německého Steinnetz, (615m. n. m.).
Přístup: Ze Žďáru nad Sázavou po silnici č.18 směrem na Havlíčkův Brod, asi po 2km za odboč-kou na Českou Mez (Babín) odbočíme doprava na polní cestu na vrcholu kopce (přichází sem žlutá značka ze Žďáru nad Sázavou, která vede na Rozštípenou skálu). Na kraji lesa odbočíme šikmo do-leva a po asi 300m jsme nad lomem.
Štenice je jediný lezecký žulový terén na Vysočině. Převážně se jedná o těžké plotnové lezení, ně-které cesty využívají police a stopy vrtů po těžbě. Cesty jsou zajištěny nýty, výška stěn 5 – 20m.
Orientace stěn S až SZ, po deštích jsou skála i tábořiště v lomu dlouho mokré. Popisy cest zleva doprava.
*lezecký průvodce Žďárské vrchy

Nazdárek Čaj. A snad o víkendu na Padání.