Ze suchého žlíbku

Příjemná destinace pro načerpání duševního klidu, s pestrými možnostmi střízlivění, či šokových terapii....

Vcelku znaven po bouldření s Čajem ve stropě na Sochorce sem se rozhod, že to nebudu moc v dalších dnech hrotiti a tak po večerním alkoholickém excesu, sem se vydal s Jarkem střízlivět do Žlebu. Pomníček pod Býčím rohem mě nachvíli vyvedl z delíria, ale pak mou mysl opět obestřela mechová zeleň. Rádoby rozlez v Miciho cestě, byl jaksi bojem s motorikou, kerá nebyla zcela pod mou kontrolou.

Jarouš leze Mezi rohy

Nakonec ale zapracovala vůle a vše bylo ok. Cesta to je krásná, na kars nezvyklá, řekl bych tak trochu macošský styl, prostě ladnost jedna báseň. Navíc je to také playmate dubna, taže by bylo nespolečenské se této milé povinosti přelezu ve stejný měsíc vyhnout. Pokračujem Tanečníma hodinama, keré se od Miciho odpojují u prvního nýtu, bohužel hned po prvním bouldr zelený gajbl s nejistými kroky a pak dyž už skála není zelená, tak nepříjemný bouldr přes spoďáky při přehupu do závěrečné stěny. Ta už je naštěstí hezčí, a tak člověk může vychutnat aspoň konec….Další poviností je Pilíř na Roh, kerý ještě za války prostoupil Jirůšek s druhem. Řekl bych docela odvážné a vzdušné lezení v napohled pjekné skále. Upřímně, mnoho bloků vypadá, že upadne, ale všechny drží. Spodní část je až přejištěna skobami, v závěrečné části naopak ocení vaše mysl aspoň stoppera ve spárce (myslím, že sou zde vytlučené původní skoby, na pár místech patrné). Pak už jen na vrchol ke stromku a slaněním návrat z džungle na zem. Borci hold za války neměli co ztratit a moc se s tím nesrali! Na konec dne ještě pokusit Mezi rohy, což je už na první pohled odvážná a nekompromisní linka vpravo od Miciho. Původní nástup dnes již mechovou stěnou oblízám koutem (hodí se aspoň stopper) a od prvního nýtku pokračuji po divně poklopených chytech vzhůru, první odlez není úplně příjemný, ale esli Fery a spol ještě stihli přitom zatloukat skoby, tak to musí jít… Při volném přelezu musí lezec hodně přemýšlet, protože cesta se různě přehoupává sem a tam. Asi klíčový bouldřík vás potrápí u dalšího nýtu a pak člověk zase užívá závěrečné plotny, jejímž středem cesta probíhá. Jinak klasa prej 6+, ale v reálu spíš sedm, parádní linka, mě se navíc zdála ještě hezčí než Mici….

vlevo Ponyexpres, vpravo Márvin

Další den s Jarkem pokračujem. Opět Mezi rohy, tentokrát ale Jarouš a hurá Za zrcadlo. Rozlez v Ponyexpresu není úplně dobrá volba, ale nakonec po menších peripetiích, přece jen pouští. Nad první skobou lze parádně dojistit, dále se hodí kevlarka na vyvázání hodin a nakonec tutová skoba (rozuměj zachovalá, dobře zatlučená, kvalitní ocel, signovaná Mauglím) a pak jen zatnout zuby při závěrečném skoku do keře…. Až na poslední metr je cesta pevná a hodně technická, pískařina na vápně…

v Márvinovi

Jarouš na fleš vybíhá za pět minut a rovnou pokračuje v Tvrdém Márvinovi. Tady sice sedí u každého nýtu, ale vpodstatě všechny chyty jsou zaprášené, taže spíš dočišťuje. Radí mi na fleš, což se zadaří, ale v těch oblejších částech docela nachcává, řekl bych férová 8-. Jarouš to pak pošle dom též a pokračujem na romantickou exkurzi k Čertovu mostu. Prostředí pjekné, ale výhled zastíněn stromy. Chvíli zevl a pak ještě na Kateřiňák zkusit žandovinu v údolce nebo chcete-li Život je zlý sen. Zpočátku boj v zeleni, pak lalá plotna a nakonec ultra bouldr přes převis, teda aspoň na pohled. Zkouším, ale nevím coby. Jarek něják přebouchá, já pak doladím a vlastně zjišťuji, že přehlížíme dvě madýlka a tak prvním ostrým pokusem s přicházející tmou můžu zcela na klid vyvzlínat do topu. Řekl bych max. 8, možná i 8-, úpřimně Márvin mi dal pokouřit víc a tady když se eliminují zbytečné kroky a zůstane se pouze u přešahů po madlech, tak je to příjemná flešová cesta….Jojo žleby, už se těším na Rorejsy!

Jarouš ve Ztrátě důvěry, těžko říct esli to je lezení, či tisování...