Krásná krása Krasu

Z těch cest, kde nikdo nechodí, je jedna má. Z těch hor, co nikdo nedobyl, chci jednu já. Ať jména těch, kdo tady pad, mi skrývá sníh. Já přece nemám důvod stát se dalším z nich!

Po delší době sem zas zavítal do Karsu s cílem zalízt si co nejvíc jak pěkné, tak řekněme alternativní výstupy, poznat nová zákoutí a vlastně si to co možná nejvíc užít v rámci mezí pohody bez hrocení.....

Začátek v sobotu na Holštejně. Už od minula mě láká Vojížděč mrtvol, kerého chci vylézt bez ojebu zprava. Superdirekt verze mi nepříde moc logická a tak volím direkt verzi s náskokem do dobrého chytu a diagonálním bouldrem. Asi na třetí pokus dolízám k nýtu a zbytek už řekněme na pohodu. V bouldru později bojuje i Klingoš a Aleš, kerý narozdíl od prvního přelézá i dyž hodně silovým způsobem. Jojo, technika se rozvíjí hlavou a ne silnými prsty! Klingoš ale hlavně pokouší variantu Nevěry, jakési Hrabě von Burlitz, tedy spojení Extáze a Nevěry. A navíc ještě přidává dalších pět opakování své cesty (Ondra pak asi 7. přelez a první cizí opakování).... Prsty mám rozlezené, ale třeba rozvíjet, jak sem zmínil výš, i myšlení a techniku nohou. Cedule se tedy jeví jako správná volba.

Berny v klíči Cedule (použitá fota by Pok a Denisa)

Kdysi sem to zkoušel, ale bylo to dost mokrý a ani AF z toho tehdy nebylo. Dnes je ale krásně a vše vypadá suše. De to na pohodu, ale širočina mě opět školí, nakonec ale dyž už myslím, že bude zle, vše zachraňuje žaba a pak definitivně no-hand nad klíčem. Koukám do Přidžte se chytu z mýdla a rači pokračuji dále. Místy to je ještě dost mokré, ale závěrečný „os“ už nevzdávám. Rozhodně radost a druhá ze tří impozantních spár je doma. Taže příště už jen tu Hradní.....Přesun pod Ležáka. Začátek si užívám, domýšlím i druhý bouldr, ale u cvakání třetího mi spadnou brýle a tak místo cvaknutí lana, skáču do položené plotny. Ondra je ale připraven a vše nakonec dopadne bez problému. Jako dyby to za poslední čtyři dny nebylo už podruhé! Předtím sem dolézal na písku k dalšímu kruhu na slepo a to není žádný med, obzvlášť, dyž to je hlavně o nohách na keré člověk nedohlédne....Z druhého vše klapne a tak jen poškádlit smysly pohledem na techický Pilíř, vylézt kout vlevo a doničit se Čtvrteční spárou, na kerou mám špatné vzpomínky. Časy se ale mění a k mému překvapení se z této cesty klube pjekná linka. Rozhodně hezčí než Kotašl, či Zbrojnoš (teda aspoň dle mého názoru).

V karsu opět ob dne a pro změnu Bajerka. Rozlez v Dědictví předků, což je fakt dement varinata té jakési Šikmé varianty a pak hlavně Podzimní, můj tříletý projekt. Po půl hodině intenzivního shybování na dvou prstech zjišťuji, že má mysl je zastřena stromem a tak až po pořádné prohlídce celé plotny zjišťuji, že za ním sou chyty, keré z výmrdchobotnapiču cesty dělaj jen bouldr nástup a pak laláč ke slanění. Kloním se ale k tomu, že sedmičkový lezec bude mít dost problémů....Na Zloprásk už není síla a tak ještě valit do Pustého žlebu na Koňa.

Hřeben Koně

Stejnojmený hřeben je klasika na rozlez v nejisté skále a tedy jasná volba. Hřebínek je sice exponovaný, ale dobře zajištěný. Sice vypadá, že každou chvíli upadne, ale přes všechny fyzikální zákony drží! Sice je místy zarostlý, ale je v Hnusu a tedy je poviností....Néé, nakonec se to dalo, aspoň trochu hory na skalkách....Jo a pro ty, co občas zapomenou přemýšlet, hřebínek se leze tak, že máte na hraně levou ruku a sice proto, aby ste mohli cvakat skoby vpravo v plotně a ne jak Berny, kerý hřebínek lezl striktně přímo a pak se divil, že vůbec přežil....Chcu na Alpskou, ale Leňa (od Póla) se necítí už na nic rozmrdaného. Volím tedy kratší výstup a sice Metody socialistických pravidel, ale než udělám první metr v cestě, Leňa si vše rozmýšlí a tak pokračuji Policejní vpravo. U Metod bych se ale zastavil, pač mi není jasné jak jít od první skoby přímo, aniž bych nepotkal i druhou skobu. Pak tedy mírně vlevo vzhůru???.....Za chvíli míjím předsunutý štand Policejní a pokračuji přímo ke skobě B-Komplexu. Přelez pův. A0 je skoro zadarmo a tak se vůbec divím, že Mauglí hákoval, či že vůbec použil železo, pač tam de spousta hejblátek.....Přehupuji se do hladkého koutku a po počáteční nejistotě si cestu opravdu užívám a koneckonců ji i vřele doporučuji. Opravdu pěkná linka, kerá vás nijak extra nezničí, ale navodí příjemný pocit dobrodružství....Leňa je za chvíli u mě (technicky fakt umí!) a pak už jen valit dom....

B-Komlex je asi nej-linka na Koňovi

Další dva dny trávím s Pokem a Jenem. Nejdřív opět Lidomorna a technické lahůdky hodně vlevo – Zkratka na hrad, což je opět můj pytel z kdysi dávno. Tentokrát, ale vše na křečový klid a RP je doma. Pok nejdřív nula bodů, ale potom, co zjistí, že se obliny zalomit nedaj, tak vybíhá. Zkouším cestu vlevo, prej za 6+, ale po tom co musí člověk udělat tři skoky po sobě a jeden dokonce do kříže, to vypadá na těžší bouldr. Hodí se i stoppery a mít od Poka vyčištěný dolez. Jinak je to vše pasé....Pok se pak plácá v Ceduli a já následně v Pilíři, opět prý za 6+. Nad borháky mě jen žene vzpomínka, že sem se až do převisku dostal na os. Tehdy ale po výpitek párty sem totálně zdecimovaný utekl z uzlíčku ve spáře, pač sem na takovou chobotinu neměl nervy...Dnes se cítím líp, ale v převisu stepuji až do doby co dorazí Berny, kerý mě vlastně tak trochu nakopne. Nad převisem sou už ale jen mýdlové bubliny a ja cítím, že mi nohy smekaj. Už nevím jak, ale nedostatek síly mě donutil vyzhybovat boule, tak možná pro skicross a hurá cvaknout slaňák! No nevím, ale aspoň osm méně by cestě slušelo víc!....

Další den načínám na Indii s Jenem v Předstartovní. Ze včera zničené šlachy u levé ruky se ňák pěkně protáhnou a už nebolí a pokus za pokusem vše vypadá líp a líp. Dokonce se dostávám i do topového madla, ale opravdu hodně na křeč a to už nejsem prostě schopen udržet. Frustrovaný pak pobíhám po kluzišti a volím možnost si cestu dolézt na podzim....Hold ne každý den je posvícení.....Jen vesměs končí v závěru bouldru a je vydeptán snad ještě víc. Přece jen jezdit už pátý den na takovou cestu je nerozumné...Pokračuji se sestrou nad Postevnu a volím cesty nejvíc vpravo. Slávkova spíš humus, Konec prázdin, ladnost, projekt křížící cestu superladnost! a Poustevnická takové nemastné neslané....Prázdniny jsou asi společně s Grand Prix to nej co u Poustevny potkáte a vřele všem doporučují! Pak zas je tu Pok a tak zpátky k Blansku a do Suchého žlebu. Ponyexpres pro Poka je nakonec procházkou a poskok do stromu mu očividně dělá radost i ze sportovního pohybu vertikálního, narozdíl od technického šmelení nohama pár metrů níže....Nakonec sme se shodli na 5+, přece jen dyž to člověk neleze ve 40 st. na sonci jak já, tak to bude asi snažší, navíc jištění je skoro furt... Jen nejdřív zoufale krokuje Márvina, ale druhým pokusem vybíhá, jojo ta hlava, co Jene???

Neznámá- správný směr vpravo, čárkovaně můj pokus, zdá se to kousek, že??

Já pokračuji Neznámou na Saxině, kerá kupodivu vede pevnou skálou. Pod první policí, ale ztrácím Ariadninu nit (či Bernyho očištěné chyty), a na konec po delším přešlapování a vyklepávání volím slez zpět na zem. (viz obrázek- leze se víc vpravo, idyž i vlevo sem to trochu z pozice dočistil a bylo třeba počkat až to uschne....) Den pak ukončujem na Z pýči rohu, kde se pokouším o Rallye Safari. Po přelezení sokola, ale cesta mizí v změti měchů, lišejů apod. a tak plynule pokračuji Jirůškovou normálkou. Ta je sice také ztracena v květeně, ale výrazný komín bohužel nejde přehlédnout. Převislé puzzle a trávy prověří techniku drnování a já jen lituji, že sebou nemám pikle....No prostě kentus a peklohnus, takové cesty nemáme ani v Jesu pro zimní radovánky...Pak ještě Pok a Pilíř a pokračovat dále na žúr do Podnebí a pod Lékarnu. Konečně se i Wilibald odhodlává pít a potom co se zbaví legální cestou botičky na autě a řádně ho zařadí do správného chlívečku, mu slibuji i přístřeší a možnost se ztřískat jak Vlk na Českém sťítě. Hozenou „rukavici“ ale nezvedá a nakonec se z mého privátního pokoje a vlastně jediné postele stává azylák i pro Báru a Zbuřila, na kerého už ani nezbude pozice supervlevo a tak naštěstí zůstává chrápat pod postelí....Jo jo byly to opět veselé zážitky, ani nevím esli má vůbec cenu jezdit za dajnými cestami hluboko na jih, či promrzat na štandech vysokých hor, dyž rutika a dobrodružství čekají za dveřmi! Pěkné léto přeje Asu!!!!