O Honzovi Šimonovi

Sníh se začervenal, hora se chtěla omluvit, ale Cháron už byl s prámem daleko…. Bílá se stala barvou smutku.

Když sem před dvěma týdny dokončil poslední ze Šimonovic bouldrproblémů na Stránské, uvědomil jsem si, že ačkoliv to byl talent své doby, moc lidí dnes o něm neví. Proto bych se pokusil vám jej aspoň malinko představit, teda pokud je to vůbec v té změti výkonů možné…..

Jinej Honza a sice Krchů, čili Drobek o něm říká: Byl to kluk, který všem, kdo ho znali, přirostl k srdci. Perfektní lezec, dobrej kámoš. Na co sáhl, to uměl a bylo lhostejné, zda šlo o sport nebo o nějaké řemeslo. To, co on dokázal stíhat během dne, na to by každý druhý potřeboval aspoň týden. A přitom pořád dobrá nálada a pohoda. Nevím, kde přitom všem ještě stačil brát čas na trénink, ale někde jej brát musel. Jinak by asi všichni, co se vrátili z Dhaulagiri, nemluvili jen o jediném, skutečně vrcholovém lezci - o Honzovi.

Znali jej nejen kluci a holky z celé republiky, ale i skály a kopce všude v tom našem světě. To co on v něm dokázal, ukazuje talent a osobnost jednoho z nejvšestrannějších horolezců všech dob. Ať to byly balvany, skály, pískovcové věže nebo hory, všude velice moc uměl a byl z nejlepších. Málokdo v dnešní době individualismu dokázal lézt a jednat v tom nejhlubším smyslu přátelství, smyslu pro kamaráda a kolektiv, ve smyslu toho nejpravějšího, co v našem životě je, jako on!....

Smyslů zbavení na Prezidenta

Po Honzovi opravdu zůstala celá řada zajímavých výstupů. Když už sem načnul tu Stránskou, tak to byly Dvojí chňápnutí, Zuby nehty, Velký přehmat, či Gillova plotna, keré byly ve své době přelomové a dodnes potrápí i řadu pokročilejších lezců. Za poslední z nich dostal v roce ´82 dokonce výstup roku jihomoravského kraje za nepískovcový výstup ve smyslu RP, tehdy ještě klasifikován jako 9- (zajímavé je, že druhý výstup roku byl udělen Mauglímu za cestu Naše kaše na Holštejnské jeskyni, tehdy za 8). Rozhodně nezahálel ani na písku. Opakoval nejen nejtěžší cesty od Arnolda v Sasku jako Superlative na Gr. Wehlturm (IXc), ale sám nějaké přidal. Jeho asi nejprofláklejší cesta je Smyslů zbavení na Prezidenta v Labáku za tehdejších VIIc (dnes IXc). Je to opravdu famózní linka s obrovským morálovým podtextem! S Pjótrem sme pod ní asi půl hoďky stály, či spíš leželi a přemýšleli kam by se ještě dalo dolézt. Pjótr pořád nedokázal pochopit, že kruh je opravdu až ve 30 metrech a málem z toho chytl depku, když zjistil, že výš jak do 18-20 metrů bychom to nedali…. Celou řadou výstupů se proslavil i v horách. Jako první čechoslovák prostoupil Pumprisse na Fleischbank, vylezl Half Dome, přidal prváče na Les Droites, Pt. Dru, či Piz Badile. Na cestu Memento Mori (kerou dělal s Rybou a Šmídem – V+ A3) právě na Badile mám taky zajímavou vzpomínku. Noc před tím co jsme nastoupili právě do SV stěny, ale do jiné cesty, se právě touto cestou, vedoucí nebezpečnou centrální roklí, prohnala obrovská kamenná lavina, kerá jako vztyčený ukazovák poukazovala na nejen název cesty….

osudová Dhaulagiri

Honza svůj život ukončil po úspěšně dosaženém vrcholu Dhaulagiri, za okolností, které jak už to bývá, nejsou moc známé. Rozhodně ale svět přišel o jednu z dalších inspirativních osobnosti. Čest jeho odkazu!