A co příštím rokem?

Menší Bernýho plán, jak se v příštím roce nenudit, navázat na Hnusa nebo aspoň jak vypadnout z plánovaného koloběhu věčného nacvičování cest s dvoucifernou hodnotou:

Tak co, už to máš? Už jsi to napsal, kdy to budeš mít? Občas si připadám jak s arabskejma/indickejma zákazníkama: „Where is my docummentation? You prommised to send it to me two hours ago!“ Damn!!!

To jsou ti, co maj kulový na práci a tak buď lezou nebo pruděj ostatní. V tomto případě mě. Je to jako kožní vyrážka lezecký komunity. Škrábat se to nedá a léčit taky ne. Nezmizí, dokud ji nedáš to co chce. A to všechno proto, že jsem si pustil u piva pusu na špacír. Že jsem do tý hospody chodil. Proč já jazyk políval, cukrdlátka polykal... Měl jsem radši zůstat v Krase a bouchat hnusáky (původně tam bylo: „... zůstat v krase, lézt cesty hnusný jak prase“, ale přišlo mi to patetický).

strach a hnus zažijete v Karsu též

A propós z týhle kratochvíle mám takový smíšený pocity, je to takový celý nějak nevyvážený, jak hnusově, tak obtížnostně, spousta cest vůbec není hnusnejch, ba naopak se řadí k nejkrásnějšímu co hnusné krasové oslizy nabízejí. Jak jsem se tak tou všehochutí prolézal a občas si řekl: „Tak tohle už nikdy!“ Zjistil jsem, že v půodstatě lezu pořád dokola čtyři typy cest:

1) Skutečné KRASOVÉ HNUSY, které mají obrovské množství konkurentů v cestách, které byly touto mezinárodně (náčelník) obsazenou soutěží opomenuty.

2) KRASOVÉ KRASAVICE, cesty tak krásné, že si lezec cestou kaní jako prasátko a u řetězu dojde orgasmické slasti.

3) KRASOVÉ ROZMRDY, které nejenže jsou rozchrastané a nezajištěné, ale navíc mají záludně mízkou klasifikaci. Tady si dovolím jedem příklad za všechny, a to je Kůň přímo hranou. Tady asi zaváhá nejeden krasový specialista. Osvícení ti, kteří zaváhají už dole a nenastoupí.

4) KRASOVÉ DARDY, moc jich tu sice není. No zas tak málo ne, asi tolik, kolik mají přelezců.

Osvícen tímto zjištěním jsem v hospodě vypustil, že bychom příští rok mohli navázat na Mrndovu dekadentní soutěž, jejímž účelem je zlít se o trochu víc než obvykle, a vyhlásit soutěž „TOP 40 Krasu“. Za tímto účelem jsem založil adresu top40krasu@centrum.cz na kterou můžete začít posílat svoje tipy.

Ale abych se jako správný senil vrátil po hodině tlachání k tématu o kterém už všichni mysleli, že je pro další rozvíjení posmrti, navážu červenou smyčku, která se vine všemi popsanými typy cest a vlastně i celým seznamem hnusáků. Jsou to cesty, jejichž pasáže lze s jistou velkorysostí zařadit do všech kategorií.

V těchto cestách byly pasáže v krásném kompaktním neolezeném vápně, horsky jištěné, až to někdy lechtalo u žaludku jak včerejší párty a přitom vedly v přirozené linii, která je na vápně, vůbec tom Krásovém dost často rozchrastaná a výlezy nebo nástupy jsou bez pardónu většinou sračky.

Ze začátku jsem tomu nevěnoval příliš pozornost, ale jak přibývalo přelezů podobných cest, najednou jsem zjistil, že si mě tyhle linky hledávají a přitahujou, stejně tak jako Asuáče nebo Pawla. Nevím, jestli je to tím, že jsou to takové hory v Krase, nebo že na jejich lezení nesmí bejt člověk při zdi sráč a nebo, jestli je tím pravým důvodem, že jejich pojítkem je téměř bezvýhradně Mauglí (myslím mrtvej originál ne andělskou kopii se sluneční hřívou). Tahle důkladná analýza (hodiny strávené nad průvodcem - kde jinde než na hajzlu) mě dovedla k přesvědčení, že rozhodně stojí za to přelezt si všechny cesty od Mauglího v Krase. A nejen to, navíc jsem se rozhodnul strhnout k tomuhle nápadu co nejvíc lidí, takže dávám do placu i připravenej seznam Maugloquest.

Nejde o žádnou soutěž, spíš poctu Mauglovi a pohled do nás samých, jestli jsme alespoň částečně takoví horolezci jako byly staří bobři před třiceti čtyřiceti lety.

P.S. Nebuďte smutní, vyhodnocení s žúrem a lahev Tulamore dew – black label samozřejmě bude. Zvláštní cena skoba vytržená z některé ze starých cest od starých bobrů.

Všem vám tam hore nad stolem zdar Berny.