Nelineárně binárně

Nacházejí věci, jako když vepři hledají lanýže. Neboť jsou věci, které lze najít. Nic ti však nejsou platné, neboť ty žiješ ve smyslu věcí. Smysl věcí však nenacházejí, neboť ho nalézt nelze, nýbrž je třeba je vytvářet.

…

Ať chceš, či nechceš, tvůj smysl je vytvářen smyslem těch druhých. Ať chceš či nechceš, tvůj vkus je vytvářen vkusem těch druhých. Ten čin je pohybem ve hře. Krokem v tanci. Proměním hru nebo tanec a proměním tvůj čin. Stavíš své hradby pro určitou hru, pro jinou hru je sám od sebe zbouráš. Neboť nežiješ z věcí, ale jejich smyslu.

Je docela vtipné jak se tak nějak necháváme ovlivňovat čísly. Ať už někdo věří na horoskopy a ty data, kolem kerých se to točí, nebo číslo určující věk dotyčného, na symboliku určitých čísel, sportku, nebo v tom našem lezení onomu číslu, kteréž nám má napovědět jak moc se člověk v cestě natrápí. Mnohdy až slepě onomu numeru věříme, často se k němu fixujem a někdy nás může zcela pohltit…. Možná především to, že číslo ve stupnici určuje jakousi míru úsilí, výkon je měřitelný, se snažíme svou snahu posouvat dál a dokazovat si cokoliv…. Nejlepší na tom je, že je to relativní a tím pádem měřitelné pouze s určitou odchylkou, někdy docela zásadní.

Nadhodím pár situací relativnosti: Lezl sem ňákou chobotinu a šlo to tak na půl. Čajík mě pak začal hecovat: Jak to lezeš? Dyť je to blbá šestka! (samozřejmě nebyla a já to věděl) Ale vědomí toho, že přistoupím na tuto hru na „šestku“ mě přiměla k tomu, bych se více uklidnil a pak sem cestu opravdu vylez…..Lezl sem ňákou cestu v přesvědčení, že to je 7a, zabojoval, vylez a v duchu si pobrukoval něco o 6c+ a na zemi po zjištění, že sem OSnul pouze 6a+ se z toho chvíli zpamatovával. Nechtěl sem si připustit, že to tak je….Když sem viděl jak se Čaj plácá v Manínské, navíc nasycen Márovími informacemi o téměř nelezitelnosti, sem nepobral moc chuti, ale dal pokus aby se neřeklo. Sedlo mi to parádně a říkal sem si max. 8+, že je to lehčí než Ptačka, či pro mě těžká Porucha a jen mladší bratr mě přesvědčil o tom, že to bude jak to je a že mám pouze „ten“ den….

Vše řekněme vrcholí sešnou v Jesu. Po návštěvě Větrné Hůrky po dešti nás Svišť přesvědčuje, že klasu u nás nemá cenu opravovat, pač 5A je mnohdy těžší, než vedlejší 6B+ a že je lepší hrát pouze na to, že dáš – jedna, nebo nedáš – nula….Když sem tak trochu na to v hlavě přistoupil, opravdu se mi najednou jevilo vše relativně stejné, obtíže všech bouldru se ňák setřeli pouze do většího, menšího úsilí, ale jinak člověk lezl stejně a ve všem se v rámci možností stejně plácal. Celková radost z lezení byla větší… Jedinou nevýhodou pro upnuté příady by mohla být ztráta motivace pro čísla, kůli kerým vlastně lezli.

Sám sem si kdysi v duchu utvořil klasu relativní, buď to de nebo to de hůř. Seznámil sem se později se „starší“ klasou nabohacenou ještě o nejde to, ale to mi přišlo jako blbost, pač dyž je něco vylezeno, tak to asi šlo a jen tobě to de hůř… Hold příde mi, že kdykoliv přestanu být upnutý na nějaké číslo, datum, či cokoliv a beru to prostě jen tak jak to příde pod ruce, de to většinou líp a je to navíc pohodovější, užiju si to a mám vlastně i větší radost!

A intermezzo:

Jsem odpovědný za činy všech lidí, říkal.

Avšak tady jsou zbabělci a tamhle zase zrádci, namítali mu. Čím bys na tom mohl být vinen?

Pokud si někdo vede zbaběle, pak sem to já. A pokud někdo zradil, pak jsem zradil především sám sebe.

Jak to, žes zradil sám sebe?

Přijímám události v takovém obraze, v němž jsou pro mne nepříznivé, řekl. A za ten obraz jsem odpovědný, neboť jej sám určuji. On se pak stává pravdou. Takže tím sloužím pravdě svých nepřátel.

A proč bys měl být zbabělý?

Zbabělcem nazývám toho, odvětil, kdo se vzdá pohybu a pak vidí, že je bezmocný. Toho, kdo říká: Unáší mne proud. Má přeci svaly, mohl by tedy plavat.

Nakonec svá slova shrnul: Nazývám zbabělcem a zrádcem každého, kdo si naříká na cizí chyby nebo na sílu nepřítele…

Ale nikdo mu nerozuměl…..

Tak vám přeji ať to de (někdy i hůř), ale hlavně nou stres!

papalalulu asu