neděle 7. listopadu 2010

Devizový příslib E6, 6b (9-)

Cesta "Devizový příslib" bývá označován za nejznámější 9- cestu na Chřibech. Najdete ji z náhorní strany největší dominanty Chřibů - na Kozlovi. Tuto cestu vylezli v roce 1984 T.Pilka a M. Ondra (otec Adama Ondry) a svým boulderovým charakterem se Devizák stal velmi populárním cílem nejen místních lezců.

Cesta začíná technickým lezením bo bočácích do římsy k jištění a odtud přes dvouprstovku do výrazné díry ve které se dá odpočinout a cvaknout druhé jištění. Zde je první vykutálený boulder, když levačkou podrtíte oblou lištu a pravou nohou zapáčíte v díře a pokusíte se nastoupat do malých, pozitivních spoďáků. Po cvaknutí začína crux: levá spáru na bočák, nastoupat nohama a skok do další díry, která bere na bočák, což bývá nepříjemné zvlášť když půlka těla dělá vrata. Dál už jen následuje jen lehký výlez.

Variace na klíčové místo jsou různé: Když jsi větší (nad 180cm), tak se dájí 3/4 pohybu dělat staticky a zbytek si doskočit. Silácí mohou pravou nohou přišpičkovat spoďák a přes břicho zkusit statický přesah. No a pískaři můžou místo na bočák vyčarovat levačkou žábu, která je dobrá, ale hůř se do ní dosahuje. Jo a abych nezapomněl, Pjótr to skáče oběma nohama do luftu - neskutečné.

Cesta má přelezů hodně, ale krok novým směrem o víkendu udělal známý lezecký tatér Kuba "Biceps" Novák, když po vzoru anglických pardálů, cestu vylezl pouze za pomocí vlastního jištění: omotaného dřívka v díře. Kubovo video je zde: http://www.youtube.com/watch?v=rbUNLHM9kNg

Prý se na dříve chystal na sólo přelez i Michal Rožek, ale bylo mu to rozmluveno. Třeba to bude výzva pro náčelníka. Navíc se v chřibských kuloárech rozléhá, že autoři možná jištění v cestě vytlučou a cesta se tak stane mnohem hodnotnější a méně lezenou. (Mně se to velmi líbí, hádám však že budu jediný :D)

Tento Kubův krok novým směrem se mi moc zamlouvá, Chřiby jsou malé a spousta cest by dostala nový morálový nádech - taková malá Anglie. Tak hurá do sóla "Fontaineblau". Nebo můžete zkusit třeba nejištěného "Johnyho Dawese" na Barborce. Jsem opravdu zvědavý co padne za další tradiční přelezy ve Chřibech. Čas ukáže.

Ještě se sluší poznamenat, že v roce 1997, Svišť přelezl cestu bez použití velké díry a vznikla tak mnohem vyrovnanější varianta - "Devizový Příslib Direkt". Je psána za 9, ale více lidí se kloní k 9/9+. Na podzimní quest je to ideální volba. Video z přelezu Direktu najdete zde: http://www.youtube.com/watch?v=6xM2hq0HHOU&feature=player_embedded
Btw: Kumštýře projektníky možná zaujme ,že ze spoďáků je teoreticky možné skočit vzhůru a lehce vpravo do římsy. Bude to sice Sharma zlo hadr, ale hranice nemožného - to je opravdová výzva pro vás.

Čaj.

21 komentářů:

  1. Je tady nějaký ticho, takže názor. Podle mě je to sice obdivuhodná, ale pičovina. Takhle přijít pod lajnu, kterou sem ještě nelezl a do té se pustit, to bych chápal jako sakra výzvu. Když ale vím, co si v cestě můžu dovolit, čím ju zajistit a mám ji nachozenou, nevím, přijde mě to jako "hele, jakej su borec". Ale klid, je to jenom můj názor. Co bouldermatky pod prvním nebo na polici, jsou košér? A estli jo, tak kolik, 1, 2, 5? Jedna nebo více vrstev? Hromádka písku pod Tréning-ofkou? UFA? Schwebe? Pro namakance po letošní zimě bude určitě výzva Hradní spára po vlastním! První má u mě kastl svátečního Bernardu:-) Willhem

    OdpovědětVymazat
  2. A ještě větší pičovina je to s tím vytloukáním. Proč? Kdo chce, nemusí přece cvakat očka.

    OdpovědětVymazat
  3. Wilhlme. Moc to žereš. Dyk celé to lezení je pičovina. Proto to taky děláme, že? Je to zábava-taková sranda, hra. Hra na nejvyšší dosažené číslo mě už omrzelo, tož zkouším jinou zábavu-byť na hřišti, které dokonale znám.
    Kuba:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, jo, žeru a když zrovna nelezu, tak aspoň tady... Já jen, aby se třeba nezečalo vytahovat jištění s tím, že "tam přeci není potřeba" nebo "tam se to dá zajistit" v oblastech nebo cestách, kde to má člověk nachozený. Willhem

    OdpovědětVymazat
  5. Tak jo. Krapet to rozvedu. Zrovna včera jsme to se Svištěm řešili. Hlášku o vytloukání jištění jsme brali samozřejmě jako prdel a těšili jsme se na podobné zděšené reakce:-).Vnímáme to přesně tak, jak naznačuješ. Místní, co cestu znají do mrtě už jaxi ztrácí soudnost. Tedy od nás se vytloukání nedočkáš, byť to vnímáme jako krásnou myšlenku. Ale mile mě překvapili i kladné reakce na odstranění nýtů. Chřiby ne vždy byly takto hustě odjištěné. Devizák se dřív jistil kruhem z "kapsy". Myslím si už zcela vážně, že takovéto přejištění chřibům nesvědčí a to nejsem sám. Z Kozla se tak stala umělá stěna-o víkendech tam není k hnutí. Chceme chránit přirodu? Vyserme se na diskuze o MG-to Kozlovi neodlehčí. Ale mám za to, že morálovější charakter cest (jak tomu bylo před rokem 1997) by nápor lezců zmírnil.(Dovedu to posoudit. Na Kozlovi se poflakuju od roku 1988). Proto jsem i přelezením Devizáku po vlastním chtěl ukázat možnost dalšího vývoje ve chřibech pro budoucnost. Co tak dát našim chřibům morálovější rozměr? Jsem si vědom, že nejsem majitel Chřibů a tak tuto myšlenku jen tak nechám pracovat v éteru. Třeba jako nějaký virus nakazí tak velkou skupinu lezců, která už bude mít nějaký vliv na to, jakým způsobem za x let bude Kozel přejištěn (jednou za čas se dělá výměna fixních jištění. To je ten okamžik, kdy se můžem rozhodnout, jak se to udělá. Zcela jistě budou budoucí přejišťovatelé Kozla brát v úvahu aktuální trend v Chřibolezení).

    OdpovědětVymazat
  6. Predpokladám, že posledný komentár písal Kuba Novák - osobne sa síce zatiaľ nepoznáme, ale rád by som Ti potriasol rukou. Na súhlas.

    Nie som žiaden superman, nie som ani nesmrteľný, nemám silu ako Wolfgang, ani techniku nôh ako Manolo, a ani morálom a čistou hlavou sa Honnoldovi zdaleka nepribližujem. Psychický rozmer v cestách, alebo surovo povedané morálové cesty mám rád. Vedia preveriť človeka po všetkých stránkach, a tak by to, myslím, v lezení malo byť. Preto mi je ľúto vždy, keď vidím, ako ktosi v túžbe zoťať ďalší skalp, neváha vytiahnuť vŕtačku a "upraviť" si podmienky na takzvane bezpečné. Príkladov je niekoľko - Ty spomínaš na "staré" Chřiby, ja by som mohol spomenúť Kaľamárku, ktorej duch sa rok od roka zakopáva hlbšie a hlbšie do zeme, aby "naše deti liezli bezpečne".

    Bolo by pekné, keby - ako píšeš - tento "Tvoj" vírus nakazil širšie masy. Bojím sa však, že toho sa mi už/ešte nedožijeme... Ľudia sú príliš pohodlní, aby sa vystavovali pre nich zbytočnému stresu. Prečo by predsa mali trénovať hlavu, keď už horko ťažko natrénovali na prelez toho konkrétneho čísla? Ale to už zachádzam, kam nechcem...

    OdpovědětVymazat
  7. Tašunko. Asi jsem naivní, ale já to vidím optimističtěji. Proč tolik mladých jezdí do Ádru? Jistě ne za sportovním lezením. Skupina kolem Čaje je jasným důkazem, že morálový podtext našeho sportu stále oslovuje lidi napříč generacemi. Krasovský hnusák - kdo to proboha vymyslel? Nějaký starý fousatý klasik? Ne e. Myslím, že je to dílko současné lezoucí generace. A to se mi líbí:-)
    Kuba Novák (autor i onoho předešlého dlouhého příspěvku)

    OdpovědětVymazat
  8. Nehádžem flintu do žita a viem, že stále existuje dosť lezcov, čo takto rozmýšľa. Skôr sa bojím toho, kam smeruje dnešný trend - podľa toho, čo vidím na skalách, ako to vyzerá v starých oblastiach. Napr. čo sa týka Kaľamárky, argumentom pri doisťovaní je, že "však sú to len skalky, choďte sa báť do Tatier" a podobné bullshity...

    OdpovědětVymazat
  9. Realita: za největší prasárnu považuji ve Chřibech opakované vytloukání, případně uřezávání ani ne tak původního (obvykle nejde vybrat), ale novějšího nekvalitně umístěného jištění. Vylámaná skála, uřezané dříky, vše zamazané sikadurem, hnus. Z Kozla se stala umělá stěna, protože je ve Chřibech nejznámější, s dobrým přístupem a zloděj z parkoviště odrazuje málo, lezců od roku 1997 výrazně přibylo. Kubo, morálovým přístupem nemusíš ovlivňovat žádnou velkou skupinu lidí, naopak stačí ovlivnit velmi malou skupinu přejišťovatelů - tvých známých a kolegů z oddílu, kteří určují trend lezení ve Chřibech a chtějí zřejmě bezpečné cesty pro všechny lezce. Podle nejen mého názoru to občas někteří přehánějí, na každý malý šutrák a odlehlou skálu dávají jištění i když se tam nikdy nepoleze, ale rozmlouvat nebo vyčítat jim to nemám právo. Ve chřibech se dá spousta cest lézt po vlastním nebo sólovat a také se to určitě děje, jen kolem toho každý nedělá mediální humbuk, sorry Kubo. Jelen UH

    OdpovědětVymazat
  10. Už je tady veselejc, to je f pořádku:-) Dojišťování klasických oblastí typu Kalamárka je blbost, co si budeme říkat. Ale Náčelníku, už by se to chtělo podívat na píseček, ať víš, o čem mluvíš:-) PodNebí!!! A vůbec, co si o tom myslí ženy, slečny, dívky - lezkyně? Willhem

    OdpovědětVymazat
  11. Jelene.Tím, že budeme o morálovějších Chřibech snít jen v diskuzích je o ničem. Je třeba morálově lézt a tak toto pojetí uvést v život. Pišme o tom, zdílejme své morálové dobrodružství, své emoce nad uzlíky. Když si to všichni necháme pro sebe, nerozhýbe se nic. (Jistě-občas chce lezec prostě jen tak vypadnout do přírody a nechat si své nalezené poklady-chápu). Takto (né mlčením) se morálové lezení může stát součástí kultury Moravských pískovců a budoucí přejišťovatelé to pak jistě vemou v úvahu. Kuba Novák

    OdpovědětVymazat
  12. Hoj, přidám taky názor. Z mýho pohledu je to takhle:
    Hory to je pro mě výzva, jak obtížnostní tak morálová a tam asi nejradši lezu klasické cesty. Úspěch závisí na hodně věcech (počasí, orienttační smysl, metodika...) a o to je cennější.
    Písek je pro mě už výzva menší, sem tam se namotám do něčeho morálovýho, ale trošku mi chybí drajf, který na horách nepostrádám (tady vede Labák Vildo:). Nevím čím to je, ale už je to jaksi nižší, bližší a vůle vylézt za každou cenu na vrchol je menší.
    Kvaky....to je podle mě u nás více méně všechno kromě písku. Nevidím důvod proč zde vytvářet umělé nebezpečné situace. Vůle dolézt na vrchol s možností zranění je více méně nulová. Chci si užívat hezký cesty, pohodu s kámošema a trénovat fyzičku třeba do hor.
    Tož takhle to vnímám já a možná i někteří další co na skalkách lezou. Proto je podle mně mejnstrým lézt odjištěné cesty. Na druhou stranu je jasný, že by v oblasti mělo být určité procento morálových cest, ať si každej užije svoje:) Mám respekt k těm co ten morál mají a dělají něco co já bych nedokázal, ale zas chápu i pohnutky toho zbytku, protože k němu více méně asi patřím.
    Leošák

    OdpovědětVymazat
  13. Hodně jsem se inspiroval u těch anglánů (Nikdy jsem tam nebyl. Jen jsem sjel hafo videí na youtube:-)). Malé Kvaky ale s jiným přístupem k věci z toho najednou máme velké výzvy. Jaký je rozdíl mezi tím, vylézt si cestu na udici a vylézt cestu, která je odjištěná po metru na prvním? Téměř žádný. Jde jen o provedení pohybu. Chceš si krásně bezpečně zalézt? Tož si to hoď na rybáře! Chceš trochu toho lehtání v hrdle? Jdi na prvním. Tento jasný rozdíl u nás mnohdy vůbec nefunguje, byť dříve tomu bylo jinak. On i ten Devizák jištěn pouze kruhem z Kapsy byl trochu jiné psycho, než když se z toho v roce1997 udělala ferata (prostřední nýt má určitě význam kvůli napřímení-to jo). Kuba Novák

    OdpovědětVymazat
  14. S tím rozdílem mezi Tr a na prvním máš pravdu. Ale myslím, že to u nás pořád není tak strašný. Pokud bude u nás víc morálových cest tak to určitě vadit nebude, protože zbývá ještě dost možností kde si zalézt na pohodu jinde. Je to takovej autoregulační systém, pokud bude po těhle cestách poptávka tak budou vznikat a polezou se, pokud ne tak zarostou a někdo je stejně dojistí. To stejné platí o řidším přejišťování...Vždycky je asi potřeba určité množství lidí, aby si něco prosadili, a je otázka jestli jich je tolik... Účastníky krasového hnusáka bych v tom tak úplně nehledal:)
    Leošák

    OdpovědětVymazat
  15. Jo, tak dojištěný cesty jsou problém, tedy pokud to neschválí autor. Ovšem vytloukat stávající jištění z důvodu změny charakteru lezení je problém ještě větší, už skrz to, že jeden vytluče, druhej to zase navrtá a takhle dokola... Styl spoza Kanálu bych sem netahal, tam to má jistě svoji minulost, ovšem tady je to trochu jinak. Lezt po vlastním či skoro sólo má určitě hodně do sebe, na druhou stranu tomu většinou předchází pilování na topinku, takže si říkám, o co komu jde. Daleko větší hodnotu pro mě má jít do cesty od spodu s tím, že se podívám, řeknu si co bych mohl potřebovat a ono se uvidí. V Krasejcu si taky občas vynechám jištění, většinou to dodaný, ale co si tím dokážu? Nic. Když polezu třeba Světelnej rok nebo Likér, ty přidaný očka si zapnu rád a dělají to tak všichni. Přejišťování starších cest Vlkem v Krase někomu možná nedá spát, ovšem třeba si uvědomit, že ty rezatý nebo ulámaný mrchy byli kdysi taky nový a novou skobu nejspíš někdo ukradne. A už dost! Willhem

    OdpovědětVymazat
  16. Vildo a zkoušels to??? něco "nacvičit" a pak solo vylézt? myslím, že všechny velká sóla byly předem nacvičená a i přesto, že mám ten pohyb v těle, hlava vždy vede svou, pocit z přelezu mám vždy o dost příjemnější. taže ne úplně bych to zahazoval!
    na přejištění je potřeba CIT, někdy je dobré nechát tam skoby, někdy očka....příklad:
    v Macoše máš klasické cesty rozumně zajištěny očky vždy v menším počtu, než původní skoby. Mauglího cesty zůstaly na skobách a jen výjimečně je dodáno očko místo zlomené skoby, kerá nejde nahradit hejblátky....Myslím, že se třeba i Vlkovi daří přejišťovat dobře, určité procento se vždy zmrší, ale kdo nic nedělá, nic nepokazí....tady je tedy otazná i případná náprava: jak to řešit?

    OdpovědětVymazat
  17. Přejištění Krasu netřeba řešit, snad možná ty první dvě v Orientu. Nechávat někde skoby či karabiny skončí jejich šlohnutím. Sólo s předchozím nacvičením žádný nemám a ani ve snu by mě nenapadlo točit se u toho na kameru. Měl sem za to, že sólo je čistě lezec a skála a že to ti lidi dělají pro sebe. To, že je to většinou nafocený , natočený a když to není ve velké stěně, tak je kolem plno přicmrndávačů, to mě hlava nebere... Několik vzdušnějších cest na písku sem měl možnost si zkusit na topinku, ale odmítl sem neb si myslím, že bych se ochudil o to napínavé probíjení se vzhůru. Pak tam třeba člověk pověsí pytel, ale když to později dáš, tak je radost, jak sviňa, byť je ti jasný, že kdyby sis to osahal na topinku, tak to bez většího zaváhání smahneš. No, hlavně že nás to baví. 10. Willhem

    OdpovědětVymazat
  18. wildo, tak to někdy zkus!
    já osobně mám dva druhy sólování. jeden s pjótrem, či jupou, kde de spíš o souznění a o tom bych se určitě nikdy víc nerozepisoval, či točil....a druhý s čajem. v tomto případě hec hraje větší roli než samotné sólo, aspoň to tak na mě působí, tady mi nevadí ani lidi, ani kamera (myslím, že sme točili jen poslední na poslední, kantu a zkus se životu dál smát). navíc musím říct, že z každého těžšího sóla (ať už fyzicky, či psychicky) mám vždy radost....
    ty pak ještě mluvíš o další věci a sice headpointingu a to je každému jasné, že to deklasuje samotný výkon na jednu stranu, ale může být v konečném důsledku taky zajímavý (třeba teď jak sme byli s Pokem na Žanda slapu, nejdřív sme si oba posteskli proč tam není očko, ztopinkli to, a pak se hecli a na klid vydupkali, radost obou byla neúměrná tomu kvaku. stálo to za to!)
    jo a v kolik zítra? v devět, či deset, wildo?

    OdpovědětVymazat
  19. Eště já:-). Taky si myslím, že nějaké účelové vytloukání z nějakého nesouhlasu je špatně (tak jak jsme to pro všeobecnou paniku šířili se Svištěm)Paradoxně to skalám škodí ještě víc. Za nějakou dobu si ale čas vyžádá staré borky uřezat a nahradit je novými. Za xxx let se tedy dočkáme hafo uřezaných štuplů na jednom fleku-na pískovci ne zrovna moc dobře úhledně vypadající. "Přeštuplování" můžeme omezit i tím, že při přejištění nějaký ten borek prostě už vynecháme a nebudeme jej doplňovat. Opět to budu ilustrovat na Devizáku. Jestliže autoři dali cestu jen se dvěma jištěními, pak z tohoto hlediska jeden borek jaxi přebívá (ten nad spoďákem). Tedy jsem za (a Svišť-jeden z autorů cesty taky), aby se při dalším přejišťování předposlední borek už nedoplňoval. Myslím, že i bez něj je cesta stále bezpečná. To jenom tématicky navazuju na článek nad touto diskuzí.

    OdpovědětVymazat
  20. Někde to tady psal Leoš, skalky sou pro mě hlavně takový hřiště, kde si člověk zaskotačí a má pak večer radost, jak je utahanej. Fortunu poškádlit a něco si dokázat, tak pro to si jedu do stěn či na písek a je pravda, že z vzdušných tůr mám větší radost, ať uz jsou po vlastním, či s odlezy mezi nýty. Jinak myslím, že k sólu musí člověk dospět sám od sebe a né si to od někoho nechat poradit, že je to paráda. Willhem

    OdpovědětVymazat
  21. sem zapoměl podepsat předchozí příspěvek. To su já-Kuba N.:-). Navážu eště na Wilhelma. Jaxi mě chybí jedna důležitá vlastnost horolezce-touha po objevování nových míst. Asi snad jako kreativec jsem laděn spíše introspektivně-tedy vystačím si klidně s jedním hřištěm na celý život a do něj promítám aktuální stav mého psýché:-). Nepotřebuju měnit kulisy mého dění. Stačí mi, když přepíšu scénář. Rázem je ona hra úplně jinačí, byť se děje ve stejných exteriérech.
    Když jsem se chystal na přelez toho Devizáku po Anglicku, byl jsem přes celý týden napjatý, jako bych měl jet na nějakou akci do hor.(Stupeň 9- nemám natolik v malíčku, aby to pro mě byl úplný laláč, byť to mám docela nachozené. Občas v tom závěrečném poskoku umím vypadnout). Každý si ty své výzvy hledá dle svých dispozic a zaměření. Někdo na písku, někdo v Krase, někdo v horách, někdo na fotbalovém hřišti. Kuba N.

    OdpovědětVymazat